Olča
a Anny
Když jsem jela vybírat štěně tohoto málo známého plemene, byla jsem rozhodnutá
pro černou fenku. Ze tří tam byly ještě dvě - jedna všetečná a zvědavá a
druhá, co se po ní opičila. Ta opička za mnou dvakrát přišla se staženým
ocáskem i ušima a prosebně se na mě dívala. Bylo jasno.
Během
růstu až do dospělosti jsme si docela užili. Když ode mne prvně (právem)
dostala, několik dní byla zalezlá v boudě. Její důvěru jsem si získávala
pomalu. Pořád byla ustrašená a pomalá - nejvíc samozřejmě na cvičáku. Když se
rozběhla, ostatní jen nevěřícně kroutili hlavami. Díky trpělivosti i pomoci
profesionála je z Anny velmi milá a přítulná fena, která hravě zvládá i běh u
kola či běžek, je šikovná i na překážkách, neutíká a hlídá (za plotem). Pak
se už jen tulí.
Ne
nadarmo je z rodu retrívrů - družná a veselá, velice pohyblivá a poslušná. Jako
společnice je bezproblémová, pokud ji někde nenecháme samotnou. To pak velmi
naříká a vyhlíží z okna. Je to prostě závislák :-)
|
